Aktuality

  • 3. 06. 2015: Chcete cestovat se svým psem, kočkou nebo fretkou?

    Přejeme našim pacientům a jejich majitelům příjemné cestování a návrat bez zdravotních potíží.

    Příprava na cestu:

    • platný pas
    • označení mikročipem
    • očkování (minimálně platné povinné očkování proti vzteklině od 3. měsíce stáří zvířete provedené buď nejméně 21 dní před cestou, anebo ode dne přeočkování, pokud byla očkovací látka podána během doby platnosti předchozího očkování – platnost očkování je dána výrobcem)
    • tablety na odčervení, které chrání i proti dirofilarióze
    • ošetření proti echinokokóze psů musí být provedeno 120–24 hodin před vstupem na území Velké Británie, Irska nebo Malty, musí být zaznamenáno v pase (datum a hodina ošetření, název přípravku obsahujícího praziquantel a výrobce).
    • seznámení se zákony a předpisy v místě destinace (např. používání vodítka, používání náhubku, venčení, používání pláže apod.)

    Doporučujeme před cestou preventivní prohlídku zvířete.

    Seznam věcí potřebných při cestování se psem:

    1. pas
    2. předepsané léky
    3. obojek se známkou pro označení psa
    4. náhubek
    5. vodítko
    6. přepravka
    7. voda a krmivo
    8. cestovní misky na vodu a krmivo
    9. sáčky a stěrky na sběr exkrementů
    10. vlhké a suché utěrky na zablácené a vlhké tlapky
    11. sada na ošetřování a úpravu srsti
    12. souprava první pomoci

    Chovatelské potřeby můžete zakoupit v našich kamenných obchodech nebo v naší virtuální prodejně www.e-animalshop.cz

    Seznam věcí potřebných při cestování s kočkou:

    1. pas
    2. předepsané léky
    3. přepravka
    4. záchodek
    5. stelivo do záchodku
    6. voda a krmivo
    7. cestovní misky na vodu a krmivo
    8. sáčky na sběr exkrementů
    9. sada na ošetřování a úpravu srsti
    10. souprava první pomoci

    Chovatelské potřeby můžete zakoupit v našich kamenných obchodech nebo v naší virtuální prodejně www.e-animalshop.cz

    Seznam věcí potřebných při cestování s fretkou:

    1. pas
    2. předepsané léky
    3. přepravka
    4. vodítko s obojkem nebo postrojem
    5. záchodek
    6. stelivo do záchodku
    7. voda a krmivo
    8. cestovní misky na vodu a krmivo
    9. sáčky na sběr exkrementů
    10. sada na ošetřování a úpravu srsti
    11. souprava první pomoci

    Chovatelské potřeby můžete zakoupit v našich kamenných obchodech nebo v naší virtuální prodejně www.e-animalshop.cz

    Souprava první pomoci

    • pinzeta nebo háček na odstraňování klíšťat
    • dezinfekční prostředek
    • sterilní obvaz a gáza
    • náplast
    • fixační obvaz
    • 1 pár latexových rukavic
    • injekční stříkačka
    • plastová pinzeta
    • balzám nebo mast na ošetření tlapek
    • antiparazitární přípravky

    MVDr. Anna Oviedová

  • 29. 08. 2012: SAMETKY PSŮ A KOČEK

    trombidiosis – trombiculiasis – trombikulóza – erythema autumnale – letní vyrážka – srpnová vyrážka

    Nezapomeňte Vašeho mazlíčka po návratu z procházky pečlivě prohlédnout a včas zahájit případnou léčbu.

    S koncem léta přichází často naši pacienti s výraznou svědivostí kůže, způsobenou sezónním ektoparazitem sametkou, jedná se o roztoče Trombicula autumnalis, někdy nesprávně nazývaného sviluška.

    Původcem onemocnění jsou larvy roztoče Trombicula (Neotrombicula) autumnalis /Sametka podzimní/ na které zvířecí nebo lidský organismus reaguje kožními projevy.

    Popis a vývoj: Tento roztoč veliký 1 mm žije v půdě rok a více, kde se živí organickými zbytky a miluje vlhké a teplé počasí. Jeho biologický cyklus trvá 50 až 70 dní, kdy samičky kladou do půdy 15 – 20 vajíček denně, 300 až 400 vajíček za rok. Z vajíček se vylíhnou šestinohé larvy, které šplhají na trávu, kde číhají na potenciální hostitele jdoucí kolem. Parazitují na kůži savců, člověka a ptáků hnízdících na zemi. Jsou oranžové nebo červené barvy, velikosti 0,25–0,5 mm a podobně jako klíšťata se zachycují na povrchové vrstvě kůže, kde se živí lymfou a natrávenými buňkami tkáně živočichů (ne krví). Po několika dnech se nakrmí a odpadnou. Po třech larválních stádiích se mění v dospělce.

    Klinické příznaky: Larvy se zachycují na kůži, která přišla do kontaktu s půdou a trávou (víčka, pysky, čenich, tlapky, břicho, špičky uší) a následkem působení trávicích enzymů vylučovaných ve slinách larev dochází u některých pacientů k bouřlivé alergické reakci, projevující se neklidem, olizováním, ohryzávání a škrábáním postižených míst. Po několika hodinách po přichycení larvy lze pozorovat vlastní larvu jako drobnou oranžovou nebo červenou tečku, objevuje se silné svědění, vytváří se červená skvrna charakteru makuly nebo urtiky, která po 24 –48 h tvoří v centru pupínek typu papula nebo séropapula, následovně se mohou tvořit při intenzivním škrábání zvířetem strupy (i když larva už byla odstraněna). Mohou přetrvávat pigmentace.

    Diagnóza se potvrzuje nálezem larev a mikroskopickým vyšetřením kožního seškrabu Diferenciálně je nutno kožní reakci odlišit od prurigo simplex acuta, strophulus a urticaria.

    Terapie: Vyrážka se zklidňuje sama během 1–2 týdnů, při lokálním svědění lze potírat lokálně kortikosteroidem, při extrémním svědění se používají antihistaminika. Pokud zjistíme přítomnosti larev, lze je snadno mechanicky odstranit. Lze provést koupel medikovanými šampony nebo k okamžitému odstranění larev aplikovat repelentní insekticidní přípravky s obsahem Permethrinu a Pyriproxyfenu (Arpalit, Duowin)

    Preventivně lze použít přípravky působící proti klíšťatům ve formě spot-on (Stronghold, Frontline, Advantix) nebo antiparazitárních obojků.

    Nabízíme širokou škálu produktů v našich prodejnách a internetovém obchůdku www.e-animalshop.cz

    POZOR!! U všech druhů protiparazitárních prostředků kontrolujte vhodnost nebo toxicitu při použití u koček !!!

  • 27. 03. 2012: EKTOPARAZITÉ (blechy …

    Přejeme našim pacientům a jejich majitelům co nejméně problémů s parazity.

    Ektoparazité (vnější parazité) napadající zvířata mohou napadat i člověka, navíc řada z nich je přenašečem zoonóz (nemocí přenosných ze zvířat na člověka) a mezihostitelem endoparazitů (vnitřních parazitů).

    Přípravky k boji proti nim můžete zakoupit v našich kamenných obchodech nebo ve virtuální prodejně www.e-animalshop.cz

    BLECHY 

    jsou nejčastějšími ektoparazity zvířat V hmyzí říši existuje přes sto druhů blech. Pro domácí masožravce (psy a kočky) má význam pouze několik málo z nich. Celosvětově nejrozšířenější blechou je blecha kočičí – Ctenocephalides felis (v porovnání s blechou psí Ctenocephalides canis je poměr výskytu 95% : 5%). Napadá psy, kočky i člověka. Setkáváme se s nimi po celý rok, na jaře se jejich výskyt s přibývajícím teplem začíná zvyšovat, nejvyšší výskyt bývá koncem léta a během teplého podzimu. Na psech nejčastěji parazitují blecha kočičí (Ctenocephalides felis), blecha psí (Ctenocephalides canis) a blecha lidská (Pulex irritans). Příležitostně parazitují na psech i blecha králičí (Spilopsyllus cuniculi), blecha ježčí (Cerathophyllus erinacei) a blecha slepičí (Ceratohyllus gallinae).

    Blecha je nepříjemný zevní parazit, napadající teplokrevní živočichy, na hostitele nemá vyhraněné nároky, snadno přechází z jednoho hostitele na druhého, což je jednou z příčin velkého rizika přenosu nemocí a kromě zvířecích členů domácnosti to pravděpodobně pocítí i rodinní příslušníci.

    Popis a vývoj

    Blecha je bezobratlý živočich, hnědé až černé barvy, tělo má rozdělené na tři části, má tři páry silných končetin, které jí umožňují rychlý pohyb v srsti, Nohy blechy mají mohutné kyčle, jsou porostlé štětinami a na konci vybaveny dvěma drápky, jsou uzpůsobeny ke skákání. Má bodací a sací ústní ústrojí. Krev sají jen dospělé blechy (imago), bodají a sají obě pohlaví a to velmi dychtivě několikrát denně a současně vypouštějí řitním otvorem kapičky právě nasáté krve (bleší trus). Samičky musí sát před každou snáškou. Samci a samičky se vyhledávají pomocí čichu a páří se v srsti hostitele. Ontogeneze probíhá přeměnou dokonalou. Po oplození naklade samička blechy v srsti po 4–8 kusech po etapách až 400 vajíček po dobu až tří měsíců. vajíčka padají z napadených zvířat na zem. Celý vývoj přes vajíčka, larvy a kukly až po dospělce probíhá v prostředí (často v domácnosti, v pelíšcích, v boudě, na gauči, křeslech, kobercích a pod.). Z vajíčka se líhne po 4–12 dnech bílá beznohá slepá larva porostlá štětinami. Na rozdíl od Imag mají larvy ústní ústrojí žvýkacího typu s krátkými tykadly a proto se živí organickými zbytky z hostitele (šupinky kůže, chlupy, vajíčka tasemnice apod.) a výkaly blech, v nichž zůstává nestrávená krev. Larvální stádium trvá 9–200 dní, larva roste, 3 x se svléká, k vývoji potřebuje v prostředí prach nebo nečistoty, teplotu mezi 18–27°C a relativní vlhkost 70–90%, nesnáší světlo, proto se larvy pohybují od něj a ve směru k zemi (v koberci zalézají k jeho bázi). Po několika dnech se larva přemění v nepohyblivou kuklu, ve které se dále vyvíjí 7–19 dní a může v tomto stádiu i přezimovat. V kukle se ve 3 fázích vyvíjí tzv předvylíhlý dospělec. Jde o vyčkávací stádium než se v okolí vyskytne vhodný hostitel, kterého je možné napadnou a sát z něj krev. Vhodný hostitel pravděpodobně stimuluje předvylíhlého dospělce k vylíhnutí jednak tlakem (tím že se pohybuje v okolí) a také svojí tělesnou teplotou. V tomto stádiu může blecha zůstat až 6 měsíců. Po opuštění kokonu, blecha okamžitě začíná hledat svého hostitele. Než dospělé nově vylíhnuté blechy najdou vhodného hostitele, dokáží ve vnějším prostředí přežít až několik dní. Jakmile je blecha na hostiteli začíná během několika sekund sát krev. Pokud má blecha možnost si vybrat dá přednost specifickému druhu, ale když nemá jiný zdroj potravy, může si (spíše výjimečně) vybrat i člověka. Je to individuální, různí lidé mohou mít mírně odlišné složení krve, a proto mají pro tento a podobný hmyz různou přitažlivost.

    Nejkratší pozorovaná doba vývoje od vajíčka do dospělce u blech, žijících společně, byla 7 dní. Obvykle se počítá s dobou vývoje 4 – 6 týdnů. Bez potravy vydrží dospělá blecha až 6 měsíců. V ideálních podmínkách vydrží blechy naživu až 2000 dnů (asi 6 let).

    Jak blechy škodí zvířatům

    - Bodání a sání krve – blecha po kousnutí do rány uvolní látku, která zabraňuje srážení krve a tak ji umožní aby se dosyta nakrmila. Tato látka zároveň způsobuje výrazné svědění po celém těle, tím u zvířete vyvolává neklid a provokuje neustálé škrábání

    - Kožní změny – v místě bodnutí blechou vzniká exantém, malý tvrdý červený svědivý otok, na kterém je viditelný jeden centrální vpich po bodnutí. Neustálým drbáním, škrábání a vykusováním blech dochází ke zraňování kůže v místě bodnutí a sekundárně se tato poranění mohou infikovat a rozvinout v zánět kůže. Většina bodnutí se nachází na predilekčních místech těžko přístupných pro zvíře, jako krk, záda, bedra a mezinoží.

    - Alergie na bleší kousnutí – při přecitlivělosti na hapteny obsažené v bleších slinách může u některých zvířat i jediná blecha vyvolat alergickou kožní reakci, při které se tvoří silně svědící a mokvavá ložiska, objevují se červená místa pokrytá krustami a slepenými chlupy, pod kterými se pokožka zapařuje a produkuje zvýšené množství mazu, při sekundární infekci kůže dochází k vážným dermatitidám.

    - Anemie – množství krve, které blecha vypije je asi 15krát větší než váží sama, což při velké invazi blech u mladých nebo oslabených zvířat může vést až k anemii.

    - Přenos parazitárních onemocnění – blechy jsou významným mezihostitelem tasemnice psí (Dipyllidium Caninum). Larva blechy pozře vajíčko tasemnice, která se vyvine v těle blechy, při olizování nebo vykusování blech a následném polknutí infikované blechy, která pak uvolní cysticerkoid (vývojové stadium tasemnice) a pes nebo kočka se tak touto tasemnicí nakazí. Touto tasemnicí se může také nakazit člověk a zejména děti, pokud náhodně polknou infikovanou blechu.

    - Přenos bakteriálních onemocnění – Známá je tzv. „nemoc z kočičího škrábnutí“, kterou vyvolává bakterie Bartonella henselae přenášená trusem blech. Trus se zachytí na drápcích kočky a při poškrábání se pak tímto způsobem přenese na člověka. Onemocnění je bolestivé a doprovází je otoky místa poranění a také teploty. Život však neohrožuje, léčba antibiotiky je úspěšná. Kočky infikované touto bakterií jsou velmi často bez příznaků onemocnění.

    • Blechy jsou známým přenašečem dalších bakteriálních nemocnění jako mor způsobený tyčinkovou bakterií Yersinia pestis nebo tularemie, onemocnění volně žijících zvířat způsobené bakterií Franciscella tularensis.
    • Pro kočky může být závažná kočičí infekční anémie způsobovaná my­koplazmou (Mycoplasma haemofelis) pře­nášená také blechami.

    Jak blechy odhalíme, jak se jich zbavíme a co budeme dělat preventivně?

    Výskyt blech potvrdíme nálezem blechy nebo blešího trusu v srsti a na kůži zvířete. Jednorázové ošetření zvířete problém s blechami nevyřeší. Je potřeba se věnovat jak zvířeti samotnému (zničíme dospělé blechy), tak i prostředí ve kterém žije (vývojová stádia blech – vajíčka, larvy a kukly).

    1) Odstranění blech ze zvířat a prevence

    Antiparazitární obojky -(Foresto, Kiltix, Scalibor, Bolfo) podmínkou účinku je trvalé nošení. Pokud je používáte, přesvědčte se, ze jsou odolné vůči vodě. V případě koček, štěňat, březích a kojících fen se ujistěte, že je obojek neškodný.

    Spot on – (FrontlineCombo, Stronghold, Advocate, Advantix). Přípravek se aplikuje z pipety (podle hmotnosti) do oblasti kohoutku. Pro správnou účinnost je důležité, aby se přípravek dostal až na kůži, přes kterou se vstřebává a aby zvíře po určitou dobu (podle návodu na přípravku) nelezlo do vody, či nezmoklo.

    Spreje – (Frontline, Bolfo, Duowin) oblíbená metoda prevence, ovšem ne všichni psi si nechají líbit několik minut trvající důkladnou aplikaci. Nezapomeňte nastříkat břicho a hlavu psa. Hlavu psa nestříkejte přímo sprejem (nebezpečí zasažení očí), ale stříkněte si trochu do dlaně (rukavice) a rozetřete. Opět pamatujte na možnou nevhodnost spreje pro štěňata a březí feny. Přípravek Frontline lze použít u štěňat od 2. dne věku i na březí a kojící feny. Pozor na používání antiparazitárních sprejů u koček, řada preparátů vhodných pro psy je pro kočky toxická!

    Zásypy (pudry) – (Bolfo) nejstarší forma prevence. Nevýhodou je nerovnoměrné dávkování a kratší doba působení. Pozor na používání antiparazitárních pudrů u koček, řada preparátů vhodných pro psy je pro kočky toxická!

    2) Důsledná sanace prostředí

    Více než 80 % bleší populace se nachází v podobě vajíček a larev v okolním prostředí ( pelíšky, pohovky, kotce, boudy …), pouze dospělci se nachází v srsti zvířat, proto pouze ošetření zvířete nestačí. Pelíšky a deky by se měly vyprat na co nejvyšší teplotu. Je možno je i následně ošetřit antiparazitárním prostředkem na vnější prostředí. Kotce a boudy by se měly omýt horkou vodou a následně ošetřit antiparazitárním prostředkem na vnější prostředí.

    BEZKŘÍDLÝ HMYZ 

    je parazitující vysoko hostitelsky specifický hmyz, který není schopen přežívat mimo tělo svého hostitele víc než 12–48 hodin.

    VŠI A VŠENKY

    jsou méně častými ektoparazity. Celý jejich vývoj probíhá na hostiteli. Jejich vajíčka (hnidy) jsou lepivá a přichycují se na chlupy. Veš je parazit s malou hlavou, málo pohyblivý, živí se krví. Všenka má hlavu velkou, je dobře pohyblivá a živí se kožním mazem, šupinkami kůže a nečistotami na povrchu těla hostitele. Oba parazité jsou příčinou kožních problémů a jejich výskyt je dokladem o velkých nedostatcích v hygieně chovu a vysoké koncentraci zvířat. Tito ektoparazité jsou mezihostiteli tasemnice psí – Dipylidium caninum. V místě sání způsobují sliny vší hypersenzitivní reakci a vzniká papula až pustula. Zvířata jsou drážděna svěděním, škrábou se, což vede ke vzniku exkoriatických ložisek a sekundární dermatitidě. Při silné infekci jsou zvířata vysílená, ztráty krve mohou u oslabených jedinců způsobit až anémii a imunosupresii u mláďat. Středně silná infekce se obvykle pojí s chronickou dermatitidou.

    DVOUKŘÍDLÝ HMYZ

    Tito ektoparazité jsou pro zvířata i člověka nebezpeční tím, že patří k přenašečům virových, bakteriálních a parazitárních onemocnění. Krev sající hmyz při silném napadení může způsobovat u zvířat kromě neklidu a mechanického dráždění kožní změny, anemie a alergické reakce. Do této skupiny patří také určité druhy much, jejichž larvy způsobují tzv. myiasis – onemocnění způsobené parazitováním larev na povrchu nebo uvnitř těla.

    KOMÁŘI

    Tento hmyz je nebezpečný hlavně tím, že přenáší zejména malárii a různé encefalitidy a horečky pojmenované podle lokalit zjištěného výskytu. V ČR jsou v současné době jako přenašeči onemocnění velmi důkladně zkoumáni. Na jižní Moravě byl totiž potvrzen výskyt podkožní a srdeční dirofilariózy (podkožní a srdeční červi) u psů.

    Patrně nejznámějším druhem komárů u nás je komár pisklavý (Culex pipiens), dále je to komár útočný (Aedes vexans) nebo komár obecný (Aedes cantans). Běžný druh pakomáříka obecného (Ceratopogon communis) je považován za přenašeče hematosporidií.

    Komáři mají štíhlé členité tělo, noh, dvě blanitá křídla, jsou vybaveni bodavě-sacím ústrojím tvořícím dlouhý sosáček (proboscis). Samci sají nektar z květů a krev sají pouze samice, které po oplodnění kladou vajíčka na vhodný povrch, zpravidla do vody. Z těch se líhnou larvy, které se živí vodním organickým detritem nebo planktonem, po několika proměnách se zakuklí a z kukly se vylíhne dospělec. Délka vývoje je variabilní od několika dní po několik let. Oplodněné samičky z poslední podzimní generace se zásobí tukovým tělískem a zimu přečkávají v klidovém stavu hibernace, obvykle v sklepeních či v podzemí, kde se uchovává vlhko.

    MUŠKY

    Tento hmyz z čeledi Simuliidae nebo Psychodidae jsou drobné mušky s krátkými, širokými blanitými křídly a bodavým ústrojím s krátkým sosákem. Ihned po vylíhnutí samičky napadají houfně hostitele, aktivní jsou převážně ve dne. Vyskytují se často v oblastech močálů nebo odpadních vod. Jejich masový výskyt a tvorba rojů při napadení může způsobit výrazné klinické příznaky u zvířat, která jsou neklidná, po pobodání neosrstěných částí těla jako uši, víčka a slabiny se mohou vyskytnout otoky a exantémy. Při anafylaktické reakci, ztrátě krve, vdechnutí mušek a edému plic může dojít až k úhynu.

    MOUCHY

    Jedním ze zástupců této skupiny hmyzu je ovád bzučivý (Tabanus bromiuom), který je aktivní přes den a svým bolestivým bodáním může zvířatům způsobit značnou ztrátu krve (jedna samička až 0,2 ml) přičemž saje každé 3 dny. Již při vpichu vstříkne samička do rány antikoagulační a proteolytické enzymy, které zvyšují krvácivost a tím zvyšují nebezpečí přenosu infekcí jiným dvoukřídlým hmyzem..

    Řada much, které žijí v blízkosti člověka a domácích zvířat s lízacím, bodavým nebo sacím ústrojím má velký epizootologický význam při mechanickém přenosu chorob především bakteriálního původu a také helmintóz a cyst prvoků díky své afinitě k exkrementům, exkretům a krvi.

    Mouchy z čeledi Calliphoridae (Bzučivkovité) jsou druhy způsobující myiázy. Jsou metalicky zbarvené. Potem, močí a trusem znečištěná srst zvířat přitahuje samičky much a ty zde do ran, oděrek ale i přirozených otvorů jako je anus, vulva, nosový či ústní otvor, kladou vajíčka, při jednom náletu 100–200, takže celkově mohou naklást až 3000 vajíček. Z vajíček se do 24 hodin vylíhnou larvy, které mají v přední části těla chytinové háčky na uchycení na sliznici a pronikaní do dalších vrstev. Podle teploty dozrají za 1–2 týdny, zralé larvy vypadnou a zakuklí se v povrchu půdy. Metamorfóza v imago trvá 2–3 týdny a během roku se vyvine 4–6 generací. Podle lokace se myiázy dělí na kožní, tkaninové, oční, ušní střevní a urogenitální. Čerstvé a hnisající rány jsou dále poškozovány přítomností larev. Ty svými proteolytickými enzymy rozpouštějí tkaniva a dochází k tvorbě exsudátu, kterým se živí. Do takových lézí pak vniká sekundární bakteriální infekce a dochází následně k celkovému onemocnění a možnému úhynu zvířete.

    MVDr. Anna Oviedová