Rozhovory

  • 13. 12. 2016: Rozhovor s MVDr. Mrázem

    Článek s MVDr. Mrázem uveřejněný v časopise Moje zdraví

    Přečkat zimu ve zdraví

    Na náledí si psi a kočky hned tak nohu nezlomí. Nachlazení je však v zimním období umí potrápit stejně tak jako jejich majitele. Náchylnější k těmto potížím přitom bývají zvířata, která bydlí s námi v bytě. „Především to bývají různá respirační onemocnění,“ říká MVDr. Václav Mráz z Veterinární kliniky Anděl v Praze 5. „Kromě toho se v zimě ale zhoršují také svalové a kloubní problémy, zejména u starších psů.“ Poměrně časté bývají i záněty močových cest, občas i omrzliny. Mnohým z těchto obtíží však dá účinně předcházet.

    Úskalí teplé zimy

    Pořádné mrazy nebývají pro domácí mazlíčky zdaleka tak nebezpečné jako relativně teplé zimy. V mrazivém počasí se totiž choroboplodným zárodkům nedaří tak dobře jako když se teploty drží těsně kolem nuly. Zvířata, která žijí celoročně venku, bývají obvykle otužilejší a na zimní období lépe připravená. V pravou chvíli jim naroste hustší srst a objeví se tukové zásoby. Nachlazení daleko častěji přepadne domácí krátkosrstá plemena, která se jen obtížně vyrovnávají s tím, že venku bývá někdy teplota až o 30 stupňů nižší než ve vytopeném bytě. Poměrně snadno může ovšem nastydnout třeba i domácí kočka, která sedává u okna, kde to protahuje. „Účinnou ochranou proti takzvanému psincovému kašli, které zároveň psy chrání před chřipkovými viry, je očkování,“ uvádí doktor Mráz. „Tyto viry jsou ale značně proměnlivé, a proto není ochrana stoprocentní.“ V zimním období by tak podle jeho slov měli chovatelé vždy přizpůsobit denní režim aktuálnímu počasí. A zároveň zvážit věk zvířete, typ srsti a také rozsah pohybových aktivit. Jestliže mají doma štěně, nebo psího seniora, pak se určitě vyplatí v zimě naplánovat nejdelší procházku na nejteplejší část dne a další venčení zkrátit. Pro krátkosrstá miniaturní plemena bývá vhodné na zimu pořídit také obleček.

    Příliš dlouhé čekání

    Uvázat psa před obchodem a odejít na delší nákup bývá v zimním období velmi nebezpečné. „Nedostatek pohybu a sezení na jednom místě může způsobit nejen potíže s močovými cestami, ale i bolesti kloubů či svalů, v některých případech i omrzliny“ míní veterinář. Poměrně časté bývají také omrzliny. Většinou vznikají na periferních částech těla – na špičce ocasu, uších nebo tlapkách. Postižená pokožka nejprve zbledne, v další fázi se může překrvit, případně vzniknou bolestivé puchýře. Při lehčím postižení postačí zasažené místo masírovat a třít. Rozsáhlejší omrzliny však už musí ošetřit veterinární lékař. Léčba bývá obvykle poměrně zdlouhavá a v některých případech se neobejde bez chirurgického zákroku. Pro městské psy bývají v zimě nebezpečné také zledovatělé chodníky „ošetřené“ posypovou solí. Pokud už se nemůžete těmto místům vyhnout, pak je vhodné před procházkou psí tlapky promastit a po návratu omýt vlažnou vodou a opět ošetřit speciálním voskem, vazelínou nebo indulonou. Bolestivé poranění mohou způsobit také ostré kousky ledu, které uvíznou v meziprstí. Majitelé dlouhosrstých psů by proto raději měli před zimou v meziprstí vystříhat svým mazlíčkům chlupy.

    Zimní příprava se vyplatí

    Myslet včas na zimu se určitě vyplatí. Ať už máte doma zvíře, které žije s vámi v bytě, a nebo je celoročně venku. „Bouda by měla být dobře zateplená, s krytou předsíňkou a kvalitní podestýlkou, nejlepší bývá sláma,“ radí doktor Mráz. „V zimě má zvíře větší energetické potřeby, proto je vhodné ho krmit dvakrát denně například granulemi zalitými teplým vývarem s přídavkem lososového oleje.“ Důležité je také postarat se o to, aby psovi nezamrzala voda v misce. K dostání jsou dnes už i misky, v nichž voda nezamrzne . Jestliže uhodí extrémní mrazy, je vhodné umístit psa do garáže, kůlny nebo na chodbu. Na zimu musí být dobře připraveni ale i domácí mazlíčci, kteří žiji s vámi v bytě. A to se neobejde bez rozumného otužování. I v zimním období byste proto měli psovi zajistit dostatečný pohyb, v teplejších dnech procházky prodloužit a v mrazivějších naopak zkrátit. Určitě není rozumné oblékat obleček svému mazlíčkovi hned při prvním náznaku ochlazení. Zvíře se v něm může přehřívat a snáze je pak náchylné k nachlazení. Leckdy přitom právě takové maličkosti rozhodují o tom, zda zvíře přečká zimu ve zdraví. Text a foto: Ivana Matyášová

    Myslet včas na prevenci

    • řada respiračních onemocnění je přenosná. Takzvaný psincový kašel se například přenáší i nepřímým kontaktem. Stačí, aby pejsek olíznul výmešek výměšek psa, který tam byl před ním. Ochranu před tímto typem infekce poskytuje očkování
    • proti psincovému kašli je nejlépe nechat zvíře naočkovat na konci léta, aby mělo na podzimní a zimní období co nejsilnější imunitu. Vakcinace mu poskytuje ochranu na jeden rok
    • botičky jsou vhodné spíše pro psy, kteří mají poraněnou nohu. U zdravých jedinců postačí v zimě o tlapky vhodným způsobem pečovat
    • srst byste na zimu neměli příliš zkracovat. Koupání spíše omezit a naplánovat ho vždy až po posledním večerním venčení
    • zánět horních cest dýchacích může někdy přejít na plíce nebo průdušky. Návštěva veterináře je v takovém případě na místě
    • z člověka na psa se infekce přenášejí jen výjimečně. Stejně výjimečný bývá i přenos ze psa na člověka
    • také andulky a papoušky je třeba chránit před zimou. Ptáci by rozhodně neměli zůstat ve venkovní voliéře
  • 6. 08. 2016: Pořad Českého rozhlasu K věci Štěpánky Duchové

    s MVDr. Václavem Mrázem z 5.8.2016 na téma Jak cestovat na dovolenou se zvířaty:

    http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3681026

  • 2. 06. 2014: Rozhovor s MVDr. Mrázem

    Článek s MVDr. Mrázem uveřejněný v časopise Moje zdraví

    Cukrovka u zvířat

    Pacientů s cukrovkou stále přibývá. Nejen mezi lidmi, ale také mezi domácími mazlíčky. Onemocnět mohou dokonce i ptáci a plazi, nejčastěji však cukrovka postihuje psy a kočky. „Díky preventivním programům se nám v poslední době daří odhalovat stále větší počet pacientů,“ uvádí MVDr. Václav Mráz z Veterinární kliniky Anděl v Praze 5. Pokud se podaří onemocnění podchytit včas, pak mohou i zvířecí diabetici prožít úplně plnohodnotný život. Jestliže ale majitel nemoc zanedbá, může být jeho zvíře dokonce i ohroženo na životě.

    Prevence se vyplatí

    Cukrovka hrozí zejména zvířatům v pokročilejším věku. Sklony k tomuto onemocnění přitom mají spíše střední a malá psí plemena – například pudli, jezevčíci, ale i bíglové nebo knírači. A zejména pak zvířata, která mají málo pohybu a konzumují nadměrné množství potravy. „U koček souvisí diabetes nejčastěji s obezitou nebo s užíváním kočičí antikoncepce,“ říká doktor Mráz, „zatímco u psů, respektive u fen, spíše s účinkem pohlavních hormonů . Jestliže se podaří zachytit nemoc včas, pak bývá nejvhodnější metodou léčby cukrovky u fen kastrace. Obvykle není ani zapotřebí podávat inzulin a zvířecí pacientka je po tomto zákroku zcela v pořádku. Určitě se proto vyplatí chodit se svými domácími mazlíčky na pravidelné každoroční preventivní prohlídky, které je možné spojit s očkováním , jejichž součástí může být i klinické vyšetření krve. Právě díky němu je totiž možné odhalit zvýšenou hladinu cukru v krvi a tím i počáteční stádium diabetu. Také váhové výkyvy mohou upozornit na hrozící riziko cukrovky.

    Příliš velká žízeň

    Zpočátku ale cukrovka nebolí, a tak chovatel leckdy první varovné signály přehlédne. „Nemocné zvíře častěji močí a přijímá zvýšené množství tekutin,“ upozorní na nejčastější počáteční příznaky veterinární lékař. Pacienti bývají podle jeho slov také mnohdy apatičtí a projevují zvýšenou chuť k jídlu. Přestože spořádají mnohem víc potravy, než obvykle, začnou hubnout. Což bývá neklamným znamením pokročilého stádia cukrovky. Zdravému zvířeti, které má hladinu inzulinu v pořádku, slouží totiž krevní cukr v buňkách jako zdroj energie. Pokud má ovšem inzulinu málo, a nebo ho nedokáže správně využívat, hromadí se glukóza v krvi a buňky hladoví. Jestliže není cukrovka včas léčena, začnou se v těle uvolňovat látky zvané ketony, které představují náhradní zdroj energie za cukry. Zvíře může onemocnět závažnou nemocí, takzvanou ketoacidózou, při níž je někdy cítit pro níž bývá typický acetonový zápach z tlamy. V takovém případě bývá nezbytná okamžitá infuze. Nemocná zvířata v pokročilejším stádiu cukrovky mívají rovněž zhoršenou imunitu vůči bakteriálním a plísňovým onemocněním a v souvislosti s tím snáz podlehnou různým infekcím kůže, močových nebo dýchacích cest.

    Někdy stačí upravit dietu

    Naštěstí jen málokdy dojde nemoc do tak závažného stádia. „U fen postačí většinou kastrace a u některých lehkých forem diabetu úprava diety a redukce váhy ,“ říká doktor Mráz, „existují už dokonce hotová jídla pro psy a kočky s diabetem.“ Obvykle je však třeba nemocným zvířatům aplikovat inzulin. Některým kočkám je možné ho podávat k léčbě diabetu tablety , nikoli ale u u psů,, které léčíme insulínem v injekční formě. Majitelé zvířat si dnes mohou zakoupit pro své nemocné mazlíčky nejen inzulinová pera, ale i glukometry, s jejichž pomocí je možné kontrolovat hladinu cukru v krvi. Průběžně kontrolovat účinnost léčby a být v kontaktu s veterinářem bývá velmi důležité. Už proto, že nejen lidé, ale i zvířata mohou prodělat hypoglykémické kóma, kdy hladina cukru poklesne pod kritickou mez. A v takovém případě jde pokaždé doslova o život.

    Jak pečovat o zvířecího diabetika?

    *Základní dávku léku určí lékař obvykle během jednodenní hospitalizace zvířete, při níž sleduje hladinu cukru v krvi po podání inzulinu *Hladinu cukru v krvi, která může v průběhu hárání a po něm u fen kolísat, by měl ale majitel zvířete průběžně kontrolovat. Ať už pomocí glukometru, a nebo pomocí „papírků“, které upozorní na obsah cukru v moči *Majitelé by měli nemocným zvířatům nejen pravidelně (1–2× denně) podávat inzulin, ale také dbát na jejich správnou životosprávu *Rizikovým faktorem cukrovky je jednoznačně obezita, proto by zvíře mělo mít dostatek pohybu a nemělo by se přejídat *Pokud dojde k hypoglykemickému kómatu, měl by mít majitel připravený roztok cukru a co nejrychleji ho zvířeti podat

  • 2. 06. 2013: Rozhovor s MVDr. Mrázem

    Článek s MVDr. Mrázem uveřejněný v Blesku pro ženy

    Jsou kočky cestovatelky?

    Plánujete návrat z letního bytu na chalupě nebo se chystáte na pozdní dovolenou? Člověk si změnu prostředí k srdci příliš nebere, kočky však už tak nadšené nebývají. Dobrá zpráva? Pokud se vracíte z letního bytu zpátky do města, zvládne váš miláček adaptaci na své původní prostředí obvykle bez problémů. „Horší to bývá, když se s kočkou chovatel natrvalo přestěhuje třeba z paneláku do rodinného domku se zahrádkou,“ říká MVDr. Václav Mráz z Veterinární kliniky Anděl v Praze 5. Domácí mazlík, který byl zvyklý pohybovat se pouze doma, se musí přizpůsobit nejen venkovnímu prostředí, ale také kontaktům s jinými kočkami. Což bývá pro zvíře hodně stresující a někdy se u nich mohou objevit i různé poruchy chování.

    Nelibost umí dát najevo

    Nespokojená kočka dokáže svého páníčka řádně „potrestat“. Ať už se pustí do devastace nábytku, nebo vyluzuje nepříjemné zvuky, anebo začne ignorovat toaletu, na kterou do té doby chodila bez problémů. „Tehdy by měl chovatel navštívil veterináře, který s ním situaci rozebere a poradí mu, co změnit, aby byla kočka spokojená,“ doporučuje MVDr. Václav Mráz. „V současné době se dokonce objevují i specialisté na poruchy chování psů a koček.“ Léky nebo chemické přípravky jsou vždycky až tou poslední možností.

    Trénink nad zlato

    Plánujete podzimní dovolenou u moře a chcete vzít mazlíka s sebou? Vězte, že takové řešení většinou veterináři nedoporučují. „Kočka je fixovaná na jedno místo,“ podotýká MVDr. Václav Mráz. „V prostředí, které nezná, se dost často zaběhne a už se nevrátí zpátky.“ Což ovšem neznamená, že s ní nedá vůbec cestovat. Za určitých okolností si domácí mazlíček, který s vámi žije v městském bytě, zvykne i na chalupě. „Nemůžete ale přivézt kočku poprvé na chatu a tam ji hned vypustit,“ varuje veterinář. „Zvykat na nové prostředí by si měla postupně.“ Doporučuje se nejprve s ní strávit ve venkovském sídle alespoň pár víkendů, než se sem vypravíte na delší dobu. Totéž platí i v případě, když měníte adresu – vyplatí se, pokud kočku před samotným nastěhováním vezmete několikrát s sebou. Mladší zvířata se adaptují lépe než ta, která už mají svůj věk a ustálené zvyky. Nezáleží při tom ani tak na plemeni jako spíš na povaze konkrétní kočky – zda je flegmatičtější, anebo živější.

    Stěhování na chalupu

    Plánujete bydlet nastálo na své chalupě? A chcete, aby vaše kočka chodila mezi své venkovské kolegyně? Pak ji nechejte očkovat proti kočičímu moru, rýmě, kalciviróze a vzteklině. A také zajistěte ochranu proti venkovním parazitům (blechám a klíšťatům), nejlepší je takzvaný spot on. Stejná pravidla dodržujte, i když jedete na venkov třeba jenom na pár týdnů (po návratu domů ještě nezapomeňte na odčervení).

    Kolo raději ne

    Také cestu autem, vlakem nebo autobusem kočka většinou zvládne bez problémů. Jestliže je zvíře během cesty velmi neklidné, může mu veterinář předepsat sedativum, léky existují i na kinetózu. Prevence zdarma? Na podobné výlety ji trénujte odmalička. A myslete rovněž na její pohodlí. „Především je třeba zajistit v autě přiměřenou teplotu i výměnu vzduchu a mít pro kočku dostatek tekutin,“ vypočítává MVDr. Mráz. Cestovat může ve speciální tašce, ale i v proutěném koši nebo přepravce z umělé hmoty – záleží na tom, co jí vyhovuje. Postarejte se, aby ze svého dočasného obydlí nemohla při prudkém pohybu vypadnout, jinak jí hrozí poranění. Stejná doporučení platí i pro ostatní krátkodobé cesty, například na kontrolu k veterináři. Kombinujete rádi automobilový výlet s cyklistikou? Pak raději nechejte mazlíka doma. Cestovat v přenosce na řídítkách je pro ni zbytečně stresující a vypustit ji na neznámém místě stejně nemůžete. Výjimkou jsou snad jedině kočky, které majitel naučí chodit na obojku a venčí je venku podobně jako pejska.

    Nebezpečné volání přírody

    Jednodušší je cestovat s kočkami, které jsou kastrované. Anebo jim alespoň předem zajistit u veterináře antikoncepci. „Kočka má na rozdíl od feny říji několikrát do roka, a ne vždycky je to na ní patrné,“ vysvětluje MVDr. Mráz. „Proto může právě při výjezdu na chalupu celkem snadno zabřeznout.“ S kocoury je to snazší, s výjimkou chovných samců obvykle bývají kastrovaní. Už proto, že vydržet v uzavřené domácnosti se samcem, který si značkuje své teritorium, prakticky nejde. Kastrovaný kocour se sice na venkově může také toulat jako jeho tamní kolegové, ale většinou se nepere o kočky.

    Co je nejdůležitější

    Také se vám zdá, že nejlépe je snad kočkám venku, v jejich přirozeném prostředí? Podle veterináře to však není pravda. Dokonce ani tolik nezáleží na místě jejího stálého bydliště. Spokojená může být v paneláku stejně jako v rodinném domku. Pokud má ovšem všechno, co k životu potřebuje, zejména dostatek péče, pozornosti a kvalitní výživu.

  • 1. 03. 2012: Rozhovor s MVDr. Mrázem

    Článek s MVDr. Mrázem uveřejněný v časopise Moje zdraví

    Klíšťata- malý velký nepřítel zvířat i lidí

    Klíšťata dovedou způsobit vážné nepříjemnosti nejen lidem. Leckdy pořádně zkomplikují život také domácím mazlíčkům, především však zvířatům, která se pohybují ve volné přírodě.

    Klíšťata si tedy ve venkovních výbězích mohou počíhat například i na morčata nebo králíky. „Největší riziko hrozí psům a kočkám pohybujícím se v ohrožených oblastech,“ říká MVDr. Václav Mráz z Veterinární kliniky Anděl v Praze 5. „Od infikovaného klíštěte se mohou nakazit nejčastěji Lymskou borreliózou, u lidí známá klíšťová encefalitida se u psů téměř nevyskytuje,“ dodává. Venkovním kočkám riziko borreliózy příliš nehrozí. Od klíštěte se ale mohou nakazit třeba hemobartonelózou.

    Zrádné louky

    Klíšťata se v přírodě vyskytují po celý rok, svoji hlavní sezónu ovšem mají v jarních měsících a začátkem podzimu. Ještě donedávna měla svůj „rajón“ většinou v nižších zeměpisných polohách, zatímco dnes už se vyskytují i ve vyšších oblastech. „Nejlépe se jim daří na neupravených, zarostlých loukách,“ upřesňuje MVDr. Mráz. Po každé procházce by proto chovatel měl svého domácího mazlíčka prohlédnout. A pokud si povšimne přisátého klíštěte, opatrně ho odstranit. Zvolit správnou techniku je velmi důležité už proto, že při neopatrné manipulaci s tímto malým velkým nepřítelem se může nakazit i člověk.

    Zapomeňte na masti!

    Doporučení „jak na to“ můžete na internetu najít velké množství, podle slov veterinárního lékaře však v zásadě platí: „Klíště ničím nenatírat ani ho neusmrcovat přímo na zvířeti!“ V posledním předsmrtném záchvatu totiž tento nebezpečný parazit obvykle vypustí sliny, které obsahují zdroj infekce. „Úplně nejlepší jsou speciální pinzetky na vyndávání klíšťat, jež se prodávají v chovatelských potřebách,“ radí doktor Mráz. Celkem bezpečně však tuto „operaci“ zvládnete i s pomocí tzv. krokodýlka.

    Po vyjmutí klíštěte ještě zvíře pozorujte.Čím dříve se podaří přisátého nepřítele zneškodnit, tím menší riziko nákazy hrozí. „U zvířat, která mají často hustou srst, se ovšem klíště hledá obtížněji než u člověka,“ porovnává MVDr. Mráz. „Kromě toho se na postiženém místě obvykle neobjeví ani typické zarudnutí.“ První příznaky onemocnění se většinou dostaví až po 3–5 měsících, zvíře bývá unavené a mívá dýchací potíže. Postupně se přidají bolesti a záněty kloubů, horečka a apatie. Pomocí antibiotik se dá Lymeská borrelióza v těchto fázích ještě celkem dobře zvládnout. Pokud však chovatel tyto varovné signály podcení, může nemoc zasáhnout mozek i srdeční sval a přímo tak ohrozit život zvířete.

    Prevence se vyplatí

    Mnohem lepší je proto myslet na ochranu svého mazlíčka předem. „K dostání jsou speciální obojky, které obvykle mají odpuzovat nejen klíšťata, ale i blechy a komáry,“ zmiňuje veterinární lékař. „Nebo se využívá takzvaný spot-on – kapičky, jež se nanesou na jedno či více míst a účinná látka se pak už sama rozptýlí po celém těle.“ Kvalitní obojky obvykle chrání psy před parazity po dobu 5–7 měsíců, kapičky působí většinou měsíc. Úplně nejspolehlivější ochranou před nákazou je očkování proti Lymeské borrelióze, jehož účinnost je téměř stoprocentní. Ostatně vakcinace ochrání domácí mazlíčky i před mnoha dalšími riziky.

    Veterinární lékař radí :

    Klíště je třeba nejen odstranit jemně točivým pohybem, ale i zneškodnit (ať už spálit či spláchnout) a postižené místo vydezinfikovat například pomocí některého z jodových preparátů.

    Z očkovacího průkazu zvířat

    • Základem je očkování proti vzteklině, které potřebují nejen psi, ale i venkovní a výstavní kočky. Při cestách do zahraničí bývá povinné.
    • U psů patří k základnímu balíčku i očkování proti psím virózám, jež je zapotřebí 1× ročně opakovat. K němu lze přidat očkování proti borrelióze, tzv. psincovému kašli, tetanu či plísňovým chorobám.
    • Také kočky mají své očkování proti nejčastějším virózám. Základní kočičí balíček je pak možné rozšířit o očkování proti chlamydióze, leukóze či plísňovým chorobám.
      • U ostatních domácích mazlíčků se preventivní očkování neprovádí s výjimkou králíků (očkování proti králičímu moru a myxomatóze).
  • 2. 12. 2011: Rozhovor s MVDr. Mrázem

    Rozhovor s MVDr. Mrázem uveřejněný v příloze Mladé fronty

    Jak se zrodil nápad pojmenovat veterinární kliniku zrovna tímto názvem?

    V roce 1994 jsme s MVDr. Barchánkem otevřeli veterinární kliniku v Praze na Smíchově u Anděla. Název Anděl se nám zalíbil a ocitl se v názvu naší kliniky. Snažíme se být anděli strážnými našich zvířecích pacientů.

    Má klinika nějaké speciální zaměření?

    Ano, na naší klinice funguje tým specialistů pro jednotlivá odvětví a taktéž spolupracujeme se specialisty z jiných pracovišť. V současné době je zřetelný trend k specializaci veterinárních lékařů. Veterinární medicína se vyvíjí velmi rychle a sebelepší veterinář jí není schopen do všech detailů obsáhnout. Podobná specializace funguje i v humánní medicíně. Když jdete ke svému obvodnímu lékaři také od něj nečekáte, že vám opraví zuby, zoperuje slepé střevo nebo udělá specializované vyšetření srdce.

    Jak dlouho klinika existuje? Máte představu, kolik jste za tu dobu ošetřili zvířat?

    Veterinární klinku v Praze jsme otevírali v roce 1994. Našimi pacienty jsou psi, kočky a exotická zvířata. Úspěšnost své práce neměříme počtem ošetřených pacientů, ale kvalitou nabízených služeb a spokojeností majitelů.

    Jak jste se dostal k povolání veterináře? Lákala vás tato práce už od mala?

    Se zájem o zvířata jsem se už narodil. Později jsem absolvoval střední zemědělskou školu obor chovatel a následně vysokou školu veterinární v Brně.

    Můžete vyjmenovat, čím jste v rámci své profese už stačil projít? Myslím tím, kde všude jste působil?

    Škola vás vybaví základními teoretickými poznatky, ale to k provozování vlastní praxe nestačí. Je třeba projít praktickým treninkem a osvojit si komunikační dovednosti s klienty. Po absolvování vysoké školy veterinární v roce 1990 jsem nastoupil na roční vojenskou službu, kde jsem působil jako vojenský veterinární lékař a velitel družstva psovodů. Dále jsem pracoval na veterinární ošetřovně v Praze v Rybalkově ulici a následně až do roku 1994 na veterinární klinice Praze – Jinonicích.

    Vzpomenete si za dobu své praxe na nějaký kuriózní případ?

    Kuriozních případů je nemálo, ale mnohdy jsou spíše smutné, protože způsobují bolest zvířatům, která máme rádi.. Třeba jako v případě kočky, kterou děti vykoupaly a následně chtěli usušit v mikrovlnné troubě. Lépe dopadl pejsek, který rozkousal několik žiletek nebo želva , která majitelce vlezla do hromady prádla a ta jí pak vyprala na šedesátku včetně aviváže. Někdy jde o případy úsměvné, jako třeba pejsek s polykacími potížemi, který měl v krku uvízlý kondom.

    Jak časté jsou návštěvy na klinice v období svátků a s čím se na vás lidé kolem Vánoc obracejí nejčastěji?

    Nejčastěji pomáháme v případě zažívacích potíží spojených s dietní chybou a kolem Silvestra se zklidňováním mazlíčků, které děsí novoroční oslavy.

    Máte nějaké vánoční rady pro majitele domácích mazlíčků? Jako třeba, aby nepřejídali sebe ani svého psa apod.

    Ano, vánoční rada je, aby majitelé nepřejídali sebe ani svého mazlíčka. Jinak se může stát, že se o Vánocích potkají s námi v ordinaci místo toho, aby trávili sváteční chvíle spolu doma.

    Jak se díváte na vánoční dárek v podobě domácího mazlíčka?

    Domácí mazlíček je velká radost, ale i závazek. Chceme-li někoho takto obdarovat musíme vědět, že bude ochoten a schopen se o něho postarat.

    Jak se těšíte na letošní Vánoce?

    Na Vánoce se těším moc. Chci je prožít s lidmi, které mám rád. A o trochu míň toho vygruntovat v domě a trochu víc v sobě.